10. kapitola - Nejlepší kamarádka (II.)

23. prosince 2007 v 18:36 | Lucinka256 |  Povídka "I já mám city" (FF)
Druhá část desáté kapitoly mojí čtvrté kapitolové povídky (zní to hezky, né?:)). Hurá, vešlo se mi to! Muset to rozdělit na tři kousky, to už by mě fakt kleplo!
U minulé kapitoly jsem to nepsala, takže to píšu tady. Prosím - komentujte! Opravdu bych vám byla vděčná!:)
Jinak se opět omlouvám za kvalitu. Snad se na to brzo podívám a překlepy opravím. Snad.:)
Lucinka256
(DODATEK Z 25.12. - Upraveno:))

Zanedlouho se už Komnata Nejvyšší potřeby zaplnila do posledního volného místa. Zdálo se až neuvěřitelné, kolik studentů se rozhodlo k bývalé Brumbálově Armádě přidat i po minulém poprasku a té spoustě tretů, které si tehdy vysloužili. Mimo Ilone přišlo ještě pár nových členů, jiní zase třeba nenašli odvahu se vrátit. Jako třeba Cho Changová se svojí kamarádkou. To kvůli nim byli nakonec odhaleni.
Harry se rozhodně postavil a jediným rychlým pohledem přejel všechny přítomné. "Ještě než vám řeknu, proč jsme se zde vlastně sešli, chtěl bych vám všem mockrát poděkovat. Ani nevíte, jak moc si vážím toho, že tu pořád ještě jste."
"To je přece samozřejmost, Harry!" vykřikl nějaký tmavovlasý kluk, na jehož jméno si Lenka nevzpomínala. V tu chvíli vlastně ani moc vzpomínat nechtěla. Snažila se vyhýbat očnímu kontaktu s Nevillem, který jako na potvoru musel sedět zrovna naproti ní.
Bylo to bláhové, téměř bláznivé, pokoušet se doufat, že nepřijde. Samozřejmě že dorazil.
"Když jsme se tu kdysi sešli poprvé, bylo nás tu poskromnu. Ale pak se k nám začali přidávat noví a noví lidé. Bohužel tentokrát si nemůžeme dovolit někoho přibrat až po měsíci nebo dvou. Tentokrát ne.
Tímto vás také žádám, abyste o čemkoliv, co zde budeme probírat, nikomu nevykládali. Tentokrát opravdu ne. Vše, co se zde dozvíte, je přísně tajné. Kdyby to zjistil někdo vysoce postavený, měli bychom z toho velké problémy. Především tedy já."
Harry chtěl ve své řeči ještě pokračovat, ale přerušila ho dívka s kudrnatými a velmi rozčepýřenými vlasy, Hermiona Grangerová, která se postavila, aby se ujala slova. "Předpokládám, že si všichni pamatujete, jak to se zrádci minule dopadlo. Nerada bych ve stejném stavu potkávala také vás. Takže mi prosím nedávejte záminku zaklít náš spolek proti vyzrazení."
Hermionin hlas se přívětivě, ale rázně a nesmlouvavě, rozlehl kolem. Podle smyslu jejích slov by možná měl znít varovně až nadřazeně. Ale nebylo tomu tak. Všichni chápali vážnost situace a každému hned muselo být jasné, co chtěla Hermiona svými slovy říci…
Luna se otřásla, když si uvědomila, že už několik vteřin ji pozoruje Nevillův pátravý pohled. Oba pak jako na povel odvrátili zrak. Měla pocit, že napětí mezi nimi panující, by se v tu chvíli dalo krájet.
Podívala se na Harryho a mimoděk se otřásla. Nesnášela tohle své příjemné a zároveň nežádoucí mrazení v zádech. Pokaždé, když se na něj podívala, se ho nemohla na několik dlouhých minut zbavit. A to nechtěla…
"Asi byste chtěli vědět, o co se tu vlastně jedná…" Harry se znovu nadechl, aby mohl zase mluvit. "Vy-víte-kdo a spousta jeho přívrženců se pomalu začínají dostávat k moci. Kouzelníci vedou válku sami proti sobě. Zlí proti dobrým a přátelé proti přátelům. Všichni to známe. Domnívám se, že nikdo z nás si nemyslí, že by to takhle bylo správné.
A my, já, Ron, Ginny a Hermiona, víme, jak tomu všemu zabránit. Jak zabít toho, co všechny tyhle trable a trápení způsobil. Víme, jak zabít mocného Lorda Voldemorta."
Tohle prohlášení vyrazilo dech nejen Lence. Všichni přítomní, pochopitelně kromě čtyř jmenovaných, ztuhli úžasem a mlčky Harryho pozorovali, neschopni jediného kloudného slova. Nikdo jiný by se ani v nejsmělejším snu neopovážil něco tak odvážlivého vyslovit. Nikdo.
"Takže jsi ten Vyvolený?" vykřikl znovu ten samý chlapec, který Harryho před chvílí ujišťoval, že všichni prostě přijít museli, že je to naprosto samozřejmé.
Harry se však rozhodl jeho otázku ignorovat. "Ve vašem vlastním zájmu je se o plánech mnoho nedozvědět. Neradi bychom po několika týdnech zjistili, že vše vyšlo nazmar. Nikdo kromě nás čtyř nebude vědět, co chystáme."
Parvati Patilová z Nebelvíru se zavrtěla a zamračeně se otázala: "Harry, jak bychom mohli chtít bojovat, když neznáme vaše plány?"
"Takhle budete v mnohem větším bezpečí," odpověděl jí Harry bez zaváhání. "A krom toho - nikoho z vás nehodlám nutit."
"A co teda budeme dělat?" zeptala se Levandule, sedící vedle Parvati. Kouzelně se usmívala na Rona, který očividně nevěděl, kam s očima. Lence to někoho připomínalo a jen silou vůle se donutila k tomu, aby se neobrátila k Nevillovi ani k Harrymu.
"Na uskutečnění všeho potřebného budeme potřebovat alespoň pět měsíců příprav. V květnu bychom pak chtěli přepadnout sídlo Vy-víte-koho a jednou pro vždy ho zničit. Když budeme čtyři, nemáme téměř žádnou šanci. Ale když nás bude více, určitě se nám to povede."
"To je ale jistá sebevražda!" vykřikl nějaký třeťák z Mrzimoru.
"Ano. Právě proto vás nechceme nutit," zasáhla do hovoru také Ginny. Na Harryho se pak podívala tak sladce, že se Lence zvedal žaludek. Fuj. Žárlivost je mrcha všech mrch.
Harry se znovu rozhlédl kolem sebe. "Nechci po vás odpověď teď hned. Příští týden, znovu v úterý a znovu v pět hodin se tu zase setkáme. Tentokrát ale přijdou už jenom ti, kteří mi budou chtít být nápomocní. Ostatní zůstanou v poklidu a budou předstírat, že o ničem nevědí."
Dav zašuměl spoustou otázek a nejasných odpovědí. Hermiona ještě stačila dodat, že bude třeba vymyslet nový název, protože pojem BA už dneska zná téměř každý, než se v Komnatě rozproudila živá diskuze.
Asi po hodině se společnost začala postupně rozcházet. Samozřejmě nemohli odejít všichni najedou. To by bylo příliš nápadné, kdyby se na chodbě zčistajasna objevilo třicet studentů. Právě proto museli ti trpělivější vyčkat a až pak jim bylo dovoleno se nenápadně odplížit do svých kolejí.
Lenka s Ilone vyšly ven na chodbu a jakýsi dobrák za nimi okamžitě zavřel dveře. Ilone se rozhlédla a pak tiše kývla na Lenku, jako že je vše v pořádku. Nikdo si jich nevšiml. Vlastně ani nemohl, protože na chodbě se kromě nich neskrývala ani jediná živá duše.
Jenom Lenka se nemohla zbavit pocitu, že je někdo pozoruje.
"Tak co?" zeptala se Lenka svojí kamarádky. Moc jí zajímalo, jaký si na celý dnešní večer udělala názor.
"No," protáhla Ilone tvář, "mohli nám toho teda říct víc. Myslím z toho, co plánují. Takhle vůbec nemáme představu."
"To se určitě dozvíme časem," slíbila Lenka. "Pokud se k nim tedy přidáme. Teda spíš přidáš, já už jsem rozhodnutá."
"A jakpak?" zajímala se Ilone.
"Samozřejmě jim budu chtít pomoct," prohlásila Lenka.
Společně vykročily ke dveřím do havraspárské společenské místnosti. Chodbami Bradavic již vládla tma a nebýt luceren, rozvěšených podél kamenných zdí, by neviděly ani na jeden jediný krok před sebe.
"Nic jiného bych ani nečekala," usmála se Ilone na Lenku. "Já si to ještě rozmyslím…"
Někdo je však vyrušil. Tak přeci jen se Lenka nemýlila, když se cítila pozorovanou.
"Lenko?"
Ten hlas zatraceně dobře znala!
Automaticky se obrátila a pohlédla do čokoládově hnědých očí Nevilla Logbottoma, které ji bedlivě pozorovaly. Stál tam tiše, skrytý ve stínu za lucernou. Nemohly si ho všimnout, pokud by se jim tedy neozval sám. Což se právě stalo.
Lenka zase nevěděla, co říct, a kam s pohledem. "Hm… ahoj," odpověděla mu rozpačitě. Ilone se pak usmála a pozdravila Nevilla tak samozřejmě, jako by to dělala dvacetkrát za den. Ten jí ale nevěnoval pozornost. Pohledem hypnotizoval jen a jen Lenku.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptal se a když si povšiml, že se Ilone nadechuje, aby něco řekla, dodal ještě: "Myslím o samotě…"
A je to tady. Když jsem k tomu neměla odvahu já, tak ten první krok holt musel udělat on. Jak jsem si jen mohla myslet, že to všechno mezi námi zůstane nevyřešené? Lenka se cítila tak hloupě jako snad ještě nikdy v životě. Prosebně pohlédla na Ilone, aby ji tu nenechávala samotnou. Ta si ale její pohled vyložila špatně, mrkla na ní, s oběma se rozloučila a dveře do havraspárské koleje se za ní potichu zavřely.
"Tak... co potřebuješ?" Nervozita narůstala, hlas se jí už zase začínal klepat. Jako když ji tehdy pozval na ples. A jak to pak dopadlo? Ach ne…
Lenka rozhodně nebyla jediná, která se cítila nervózní. Alespoň něco.
"Lenko," nadechl se a s obrovskou dávkou kuráže jí pohlédl do očí, "oba víme, že po tom, co se stalo na tom plese, si potřebujeme ujasnit, jak to všechno…"
"Zapomeňme na to!" skočila mu Lenka bez váhání do řeči tím, co ji napadlo jako první.
"Ne, prosím, nepřerušuj mě!" pokáral ji.
Musel počkat, než ztichne a přikývne mu na souhlas. Lenka věděla, že musí, protože jinak by s ní nejspíš vůbec nemluvil.
Teprve po chvíli pokračoval dál: "Já tyhle věci neumím říkat. Jsem od přírody nemotorný a netaktní, co se týče všech holek a…"
Pak se znovu zhluboka nadechl a dodal si nové odvahy. Nyní jí do očí nejen hleděl, ale doslova je prosil.
"Já bych nechtěl, abychom na to zapomenuli," řekla pak, jednoduše.
Hlavou jí v tu chvíli probleskly desítky vzpomínek.
Jak spolu tančí na plese.
Jak o několik let dříve šla na ples s Harry, který ji sám od sebe pozval.
Jak ji políbil…
Jak se na ní dneska Neville pořád tak divně díval.
Jak tu před ní stojí a říká jí, co cítí…
"Mám tě rád," zopakoval, když Lenka dlouhou chvíli nic neříkala.
A pak si uvědomila, že jí po tváři stéká slza. Mála slzička smutku nad tím, co chce rozum, ale srdce to nikdy nedovolí…
"Já… promiň, Neville. Nechci ti ublížit. Ale nejde to. Prostě ne. promiň mi to…"
Lenka se na něj omluvně usmála a rychle si otřela slzu z tváře. A pak se obrátila na podpatku tak rychle, že než stačil Neville cokoliv udělat, už běžela nahoru po schodech do svojí ložnice.
Nechala ho tam stát úplně samotného, jenom s tlumeným světlem lucerniček. V nejasnostech, v rozporech a se zlomeným srdcem…
PS: Mám tu pár požadavků pro ty, kterým na mojí povídce záleží. Za prvé bych byla ráda, kdyby jste mi napsali, jak si myslíte, že to s Nevillem, Lenkou a Harrym dopadne, co si myslíte o Ilone, zkrátka a dobře vaše předpoklady a teorie ohledně toho, jak se bude povídka nadále vyvíjet. A za druhé, pokud vás napadne nějaký inteligentní název pro novou BA (nějak mi to vymýšlení teďka nejde..:(:)), nebojte se ozvat. Pomoc jedině uvítám.:)
Díky.
Lucinka256
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 25. prosince 2007 v 19:15 | Reagovat

Báf! Sice sem nemocná, takže si to na pc nemůžu přečíst, ale právě se mi to tiskne. Nvm, kdy to bude natolik dobrý, aby mi mamča aspoň dala její noťas, taaakže...

Prostě chci říct, že ti ty moje názory někdy písnu spíš na icq

2 Irma Irma | 26. prosince 2007 v 8:55 | Reagovat

Ahoj, povídka je super.

Takže, jak to dopadne? Neville a Lenka musí být spolu, to je jasný. Přijde mi, že se až "magicky" ;D přitahujou, tudíž Harry jako Nevillův sok určitě nehrozí. Navíc má Ginny, takže si Lenka časem uvědomí, že to s ním nemá smysl. A je fajn, že má Lenka kámošku...i když si nejsem jistá její věrohodností.  

Inteligentní název pro novou BA mě zrovna teď nenapadá a pochybuju, že mě něco inteligentního napadne... ;D Zkusím o tom ale popřemejšlet(i když jsem si jistá, že než mě něco kloudnýho napadne, BA bude přejmenovaná, povídka dopsaná a okomentovaná;).

Rozhodně piš ale dál, jsem zvědavá, jak to dopadne.

3 Lucinka256 Lucinka256 | 26. prosince 2007 v 11:36 | Reagovat

Lily:

Tisknout? Chudák papír, upřímně ho lituju, taková škoda... :)) Jinak se koukej rychle uzdravit, ať můžeš na icq a pak v lednu i do školy... :) Docela mě zajímá, co si o tom všem myslíš.. :-D

Irma:

Konečně někdo napsal taky nějakej delší komentář (už jsem si myslela, že je tu pořád píšu a navždycky budu psát jen já sama):) Jsem ráda, že se mi tu zas ozval někdo další a že sis dala tu práci, abys kvůli mojí povídce napsala tak dlouhej odstavec..:) Prostě to udělá radost, no.:)

Mimochodem, budoucí děj povídky jsi trefila skoro úplně přesně. Ono to asi není tak těžký odhadnout.:)

O názvu BA přemejšlím všude, kudy chodím (dokonce se mi o tom zdálo už i ve snu, to byl horor, vždycky jsem něco vymyslela a do dvou vteřin to zas zapomenula..:)). V nejhorším se bude jmenovat PA (Potterova armáda :-D) nebo zůstane bez názvu.

Pokud jsem to ještě neříkala, tak díky moc za komentář.:)

4 Irma Irma | 29. prosince 2007 v 11:09 | Reagovat

Určitě není zač. :-))  Ten název BA mi fakt nejde, jediný, na co jsem dokázala přijít, je Společenstvo Pobertova plánku, což jak sama uznáš, je hovadina až k nebi. V zásobě mám i pár dalších výstředních názvů, ale ty si radši už nechám pro sebe. :D

5 Lucinka256 Lucinka256 | 29. prosince 2007 v 14:51 | Reagovat

Já jsem se nakonec rozhodla se tomu názvu nějak šikovně vyhnout, takže tam nakonec naštěstí vůbec nebude muset zaznít.. :-D

6 Irma Irma | 29. prosince 2007 v 15:27 | Reagovat

Uf. :-D Vskutku rafinované...

7 Lucinka256 Lucinka256 | 29. prosince 2007 v 16:49 | Reagovat

Však mi taky trvalo, než jsem to vymyslela.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama