10. kapitola - Nejlepší kamarádka (I.)

23. prosince 2007 v 18:28 | Lucinka256 |  Povídka "I já mám city" (FF)
KONEČNĚ se mi podařilo tu zatracenou kapitolu dopsat. Už jsem si myslela, že se jí nezbavím. Já vím, slíbila jsem jí přidat dřív... Ale prostě mi to nevyšlo. Nějak jsem neměla chuť, náladu ani čas psát. Za zpoždění se omlouvám.
Ve Wordu má tahle kapitola sedm stránek, tak doufám, že alespoň délka vynahradí těm pár lidem, co si další kapitolu přáli, to dlouhé čekání. Tímto se znovu chci omluvit za to své oblíbené "kouskování".
Snad se bude líbit...
Lucinka256
PS: Nečetla jsem to po sobě, nějak už se mi prostě nechce a nejspíš ani jen tak chtít nebude. Takže prosím ignorujte všechny chyby, všechny překlepy, opakující se slova. Pokud vyžadujete číst pouze kvalitní kapitoly, počkejte si pár dní, než celou tuhle poupravím.
(DODATEK Z 25.12.: Tak jsem to poupravila... A jenom jeden den mi to trvalo..:))

10. kapitola - Nejlepší kamarádka
6. 1., V Bradavicích
Milý deníčku!
Za posledních dvacet čtyři hodin se událo tolik věcí!
Obvykle se můj život vleče strašlivě pomalým tempem. Mívám pak pocit, jako bych ním jenom proplouvala, přežívala ze dne na den. Když už se pak jednou konečně něco stane, je to pro mě opravdu rána. Nejsem člověk, který by měl rád změny. Přizpůsobit se jim mi často působí nemalé obtíže.
A co teprve tehdy, když se mi přihodí tři podobně nečekaně události za jeden jediný den!
Můj život jako by právě nabral rychlý spád… Je to snad nějaké znamení? A pokud ano, má mi předznamenávat dobro či zlo? To kdybych jenom tušila!
Lenka napůl seděla a napůl ležela, tradičně skryta za bleděmodrými nebesy své postele, před sebou rozevřený deník, v ruce obyčejnou mudlovskou propisku, a psala a psala.
Jenom velmi pozorné oko by si mohlo všimnout, že v rohu jedné z popsaných stránek se mimoděk objevilo nenápadné, až kýčovitě červené srdíčko. Je to dobré nebo špatné znamení?
Lenka to v tu chvíli ani nepostřehla. A ještě dlouho poté postřehnout neměla. Možná je to tak správně. Alespoň si nemusela lámat hlavu nad jeho významem…
… Nikdy dříve se mi tak strašidelný sen nezdál. Párkrát jsem ve svých nočních odrazech vzpomínek zahlédla tatínka. Ale nikdy mi neubližoval, nikdy. Nechtěl mě zabít. Maminka v mých snech taky nikdy dříve nevstala z mrtvých a nemluvila se mnou. Vždycky tam prostě jenom ležela, nehnuta jako nějaká kamenná socha. Kdybych jenom měla potuchy, co to mělo znamenat…
Kdybys to jenom viděl, deníčku! Když si na ten výjev, kdy jsem zjistila, že mi vyřízli jazyk, třeba jenom matně vzpomenu… Ještě teď se mi na kůži objevují drobné husí pupínky, mráz mi zběsile přebíhá po zádech a do očí se mi zas derou slzy.
Mám strach. Snad abych se začala bát i ve dne…
Nebýt Ilone, nejspíš bych tu ještě pořád ležela a křičela jak smyslů zbavená. Vůbec nevím, jak jí poděkovat. Všem ostatním jsem byla lhostejná a ukradená. Ale jí ne…
Nejspíš se z nás staly kamarádky. Dneska si vedle mě sedla během snídaně a ptala se, jestli už mi je alespoň trochu lépe. Upřímně řečeno, zrovna dvakrát v pořádku jsem nebyla, ale nechtěla jsem jí děsit. Tak jsem odpověděla, že ano. A celý den jsme pak trávily spolu. Snad poprvé jsem během vyučovacích hodin neseděla sama, snad poprvé jsem si měla během oběda a večeře s kým povídat. Je to milé.
Možná je to jakýsi dar osudu. Snad už konečně usoudil, že i já si zasloužím přítelkyni.
Poslední událost s mým snem nesouvisí ani trochu. Dnes po večeři za mnou přišla Ginny a odvedla mě do studenty téměř zapomenuté chodbičky s tím, že mi musí něco důležitého sdělit.
První, co mě napadlo, byl Harry. Srdce se mi rozklepalo strachy - určitě přišla na to, že se mi líbí! Nesnáším tenhle svůj impuls z každého komára hned dělat velblouda.
Naštěstí se o Harrym v souvislosti se mnou vůbec nezmínila. Povídala jenom, že Brumbálova armáda se bude v nejbližší době obnovovat. A jestli prý mám zájem se znovu přidat, tak abych přišla.
Ze srdce se mi v tu chvíli svalila snad stovka balvanů, přísahám!
Samozřejmě jsem kývla na souhlas. Alespoň budu někde užitečná.
Tak v úterý večer, znovu v Komnatě nejvyšší potřeby. Jsem celkem zvědavá, co nového nám bude chtít Harry říct. Určitě to bude něco důležitého, protože po minulém skandálu by se jinak neopovážil na obnovení BA třeba jenom pomyslet, kdyby to nebylo opravdu vážné. Určitě to bude mít něco společného s Fenixovým řádem. Kdo ví.
Nevilla jsem zatím stále nepotkala. Začínám mít takové nutkání, že se jakémukoliv setkání se mnou úzkostlivě vyhýbá. Pořád jsem ho nikde nezahlédla, ani z dálky. Je to divné, nemyslíš?
S největší pravděpodobností se stejnak potkáme v úterý. Vždyť Neville do BA patřil také, takže tentokrát by se tam taky měl ukázat. No, uvidíme. Sama nevím, jestli ho vidět chci nebo ne. Já už totiž nevím vůbec nic.
***
"Ne, ne, nesahej na mě!"
Lenčin chraplavý šepot se hrobově roznesl tichem ložnice, které rušily snad jen oddechy spících dívek, a chladně se zařízl do uší jediné bdící. Setřela si z tváří slzy a několika kroky, lehkými jako vánek, se donesla až k Lenčině posteli. Lenka už zas rozhazovala rukama, už zas šeptala ze spaní, aby jí nechali na pokoji. Stejně jako včera, stejně jako předevčírem.
"Lenko…" zatřásla s ní, "Lenko, prober se…"
Po několika vteřinách konečně dosáhla svého cíle, Lenka otevřela oči a v jeden jediný okamžik se jí v jejich hloubce stačil vystřídat děs se strachem a s bolestí. Pak se zachvěla a hlasitě se nadechla, jako by nemohla zhluboka dýchat už celé roky a teď si té náhlé svobody musela užít.
Jen sen. Jenom sen…
"Zas se ti zdálo, jak-" chtěla se zeptat dívka, co Lenku probudila, ale přerušila jí její slova.
"Ilone, tys brečela?" Tón Lenčiny otázky spíše poznamenával, než aby se tázal. V lehké měsíční záři, mísící se s světlounce bílými odlesky prvních sněhových vloček, se Ilone na tváři zatřpytilo několik slz. O jejím pláči by v tu chvíli neměl důvod pochybovat snad ani slepý.
"To teď není podstatné. Musíme…" Ilonin hlas zněl nejistě, neklidně, rozrušeně. Jako by si nebyla jistá vahou svých vět.
Lenka jí ale znovu přerušila. "Je to podstatné." Ano, bylo to podstatné. kdo jí už potřetí probudil z toho hrozného snu? Kdo se s ní snad jako jediný bavil? Kdo se jí zastával navzdory veškeré její odlišnosti? Kdo?
Ilone.
A jednou zákonitě musel přijít čas, kdy Lenka bude mít možnost se jí odvděčit. A přišel právě teď, v tenhle den a v tuhle chvíli.
"On… on…"
Ilone nyní střídala Lenčinu roli utěšované a uklidňované. To ona se roztřásla vzlyky a bez kapky studu se Lence sesula do kamarádsky rozevřené náruče.
"David?"
Celá bradavická škola věděla, že Ilone chodí s Davidem. S nejméně stálým studentem školy. Každý druhý den se vodil za ruce s jinou, většina ho zavrhovala jako neschopného milovat. Ilone byla první dívkou, které řekl, že jí má rád. Ostatní jí ho tolik záviděly…
"J-jo…" Více Ilone nestačila vyhrknout. Jakoukoliv její snahu na příštích pár minut umlčely nové beznadějné vzlyky.
Až po velmi, velmi dlouhé době byla zas schopna promluvit. "On… Celou tu dobu mě podváděl. Nechci tu t-tvrdit, že jsem to nečekala… Já to vlastně tušila, celou tu dobu… Ale říkala jsem si, že to tak určitě není. Neviděla jsem, c-co jsem vidět nechtěla. Neslyšela jsem ty, co mě na jeho nevěru upozorňovali. Ztratila jsem celý dlouhý půlrok hloupou slepotou…"
A Lenka jí v tu chvíli vyprávěla, že David za tohle trápení nestojí. Přestože neměla žádné ponětí o tom, jaké to je řešit všechny starosti související s rozchodem. Ale na tom nezáleželo. Chtěla jí pomoci a tak to prostě udělala.
Aniž by věděla, že o pár měsíců později bude Ilone vykládat jí to samé…
Žádná z nich nikdy později nezažila podivnější přátelství. Jen málo lidí dokáže za tři dny najít nejlepšího přítele. Jenže Lenka ani Ilone tradiční nebyly.
***
Lenka se rozhlédla kolem sebe a pak se obrátila k Ilone, svojí čerstvě nejlepší kamarádce. Vlastně jediné kamarádce.
"Jsi si jistá? Určitě to nebude zrovna dvakrát bezpečné…" Už nejméně posté se snažila Ilone rozmluvit členství v Brumbálově Armádě, pro které se rozhodla ihned poté, co zjistila, že nějaký takový spolek existoval a teď ho chtějí obnovit. Lenka jí nabídla, že se může na první schůzku jít podívat spolu s ní a pak se rozmyslet, jestli to byl dobrý nápad.
Jenže teď si nebyla jistá, jestli udělala správně. Ilone sice věřila den ode dne více, ale přeci jenom tu bylo určité riziko. Co může Lenka vědět o jejích záměrech?
"Kdybych si jistá nebyla, tak nikam nejdu…"
Společně procházely dlouho bradavickou chodbou, ve které se už pomalu začínalo stmívat. Snášel se večer a spolu s ním se blížilo i setkání s ostatními odvážlivci v Tajemné Komnatě. Lenka s Ilone se vypravily z havraspárské společenské místnosti akorát tak včas, aby stihly dorazit.
"Jak myslíš." Lenka nevěděla, co více říct. Ilone byla neoblomná.
"Tady to je…" zašeptala o pár vteřin později, znovu se ostražitě rozhlédla kolem a pak, pozorována pouze Ilone, otevřela dveře od Komnaty a vešla dovnitř, následována svou nejlepší kamarádkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristy Kristy | 26. prosince 2007 v 19:32 | Reagovat

Mám jednu poznámku: "Přestože neměl žádné ponětí o tom, jaké to je řešit všechny starosti související s rozchodem" - nemá tam být neměla? ;-) jinak zbytek komentáře tradiční, ale stejně ti ho ke druhé polovině napíšu :-)

2 Lucinka256 Lucinka256 | 27. prosince 2007 v 15:36 | Reagovat

Nj, dík, já si toho asi nevšimla. :)

3 Martiii Martiii | 28. prosince 2007 v 22:12 | Reagovat

vyborny, jen poznamka, V rohu se objevilo nenapadne cervene kycovite srdicko nebo jak to tam bylo:D:D:D nepripomina ti to naaaaahodou neco?:D:D:D

4 Lucinka256 Lucinka256 | 29. prosince 2007 v 14:50 | Reagovat

Samozřejmě připomíná. Vždyť jsem se tím taky inspirovala... Leží mi tu už přes tejden otevřenej sešit nemčiny na stole (ale jinak se fakt pilně učím :-D), tak jsem se rozhodla ho alespoň jednou použít k něčemu užitečnýmu... :-D Ještě pořád jsem sem ale nenapsala těch srdíček deset... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama