Ty nejsi, já nejsem...

13. října 2007 v 21:00 | Lucinka256 |  Povídka "Ty nejsi, já nejsem..." (FF)
Moje nejzvláštnější povídka. Je taková smutná, nevýrazná, obyčejná - a přesto jí mám svým způsobem ráda. Doufám, že se bude alespoň trošku líbit...
A o čem vypráví? Hlavní postavou je Hermiona a dějem to, s čím se musela vyrovnat, když odešla osoba jí nejmilovanější...

Ty nejsi, já nejsem...
Zvláštní, podivné...
Nikdy bych si nepomyslela, že ty slaboduché knížky ze sestřenčiny červené knihovny by mohly mít nějaký význam, smysl, nebo myšlenku. Jen z donucení slov "přečti si to, uvidíš, že ti poté bude líp" jsem se odhodlala jednu nebo dvě přelouskat.
Nezaujaly mě. Všechny mají stejný děj. Začátkem jej provází podivná tragédie nebo nějaká bolest, pak se najde opora - a ejhle! O několik stránek dál už se z opory stává nová životní láska. Konec je šťastný, jak jinak.
Všechny jsou založené s podobným dějem, jen jiná jména, jiné místo. Nikdy jsem jejich příběhům nevěřila. Nelíbily se mi. Věděla jsem, že v obyčejném lidském světě by se nikdy nic takového nestalo. Tyhle knížky nezachycují lidské příběhy. Zachycují vymyšlení svět kýčovitých konců a lidského štěstí.
A nic takového není a nikdy nebude.
Věřil bys tomu, že jsem se se začátkem děje jedné z nich shodla?
Smrt, bolest, zoufalství. Ano, to jsem já. To jsi Ty...
Ty nejsi. Jak bych mohla být já, když nejsi Ty?
Promiň mi to.
Musela jsem to udělat. Jen výčitky, ponuré myšlenky, smutek. Nic, co by mi dávalo smysl. Nic, pro co by měl můj svět dále existovat.
Ty nejsi.
Já nejsem.
Zůstalo jen jediné. Moje touha. Touha po pomstě, touha po krvi, touha vidět jeho mrtvé oči. Touha zabít a potrestat...
Co jsem mohla dělat? Copak mi tu bez Tebe ještě něco zbylo?
Samozřejmě, že nezbylo. Nejsi Ty, není nic.
Jen jediná motivace, jediný smysl zbytku mého života. Jen to mi zůstalo. Jen ta strašná chuť ho zabít. Tak, aby trpěl.
Jako Ty.
Ne, víc než Ty. Víc než já. Víc než kdokoliv.
A tak jsem ho zabila. Zelený paprsek, leknutí, smrt. Nic víc si z toho dne nepamatuji.
Proč se na mě zlobíš?
Vždyť já to udělala kvůli Tobě, pro Tebe. Milovala jsem Tě a nikdy nebyla schopna Ti to říct. Nikdy si neuvědomila, kolik v Tobě mám. Až do té doby, než jsem o Tebe přišla.
Když jsi odešel, málem jsem zemřela. Víš o tom vůbec?
Všechno na mě dopadlo. Tíha pravdy, kruté reality. To, co jsem tolik let zapírala. Svou lásku.
A už bylo pozdě. Už jsem Ti to říct nemohla. Byl jsi mrtvý.
Už jsi nebyl.
Milovala jsem Tě. Miluji Tě.
Vše, co mi po Tobě zbylo... To prázdné nic...
Tu slaboduchou touhu po pomstě. Zabít toho, kdo mi vzal Tebe. Zničit jej.
Azkaban? Myslíš, že bych z něj měla mít strach? Po tom všem?
Ne, nemám. Vždyť jsem se sama přiznala.
Azkaban je pro mě jen další částí cesty. Mojí cesty k Tobě...
Odpusť mi.
Odpusť mi, prosím, že jsem Ti to neřekla dřív. Vše mohlo být jinak.
Budeme spolu. Nejsem tu, nežiji. Ale tam ano. Tam Tě potkám. Tam budeme.
Spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 26. března 2008 v 18:41 | Reagovat

Páni... úchvatný... mluvila o Ronovi, že?

2 Lucinka256 Lucinka256 | 28. května 2008 v 19:30 | Reagovat

Ano, přesně tak. :)

A mockrát děkuju. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama