15. kapitola - Bez možnosti výběru

20. října 2007 v 22:41 | Lucinka256 |  Povídka "Anglická dcera" (FF)
Kapitola, kterou jsem pracovně nazvala "Jak se stalo, co se stát nemělo."
Snad se bude líbit!:)
Lucinka256

15. kapitola - Bez možnosti výběru
Nechtěla jsem utírat slzy, které mi stékaly po tváři. Paradoxně jsem ani netoužila po tom, aby mě viděl plakat... Vlastně jsem sama nevěděla, co chci. Byla jsem smutná, neuvěřitelně smutná. Drásalo mi srdce ho odmítat. Ale nebude snadnější mu říct pravdu, než se začít přetvařovat? Jakmile bych nasadila masku zamilované, nedokázala bych se jí zbavit. Jack to vyjádřil výstižně - měla bych strašně moc výčitek svědomí, kdybych ho podváděla. A nemilovat někoho je totéž, jako někoho podvádět.
Až po chvíli jsem otevřela oči.
Mé předtuchy mě nezklamaly. Nikdy v životě jsem ho neviděla v žalostivějším rozpoložení. Jeho obličej byl tak smutný, až se mi to zdálo neuvěřitelné. Jako dítě, kterému právě oznámili, že nebudou Vánoce. Tvářil se, jako by mu právě umřela matka, jako kdyby mu vyvraždili půlku rodiny a on zůstal na světě sám.
A za to jsem mohla já.
Znovu jsem přivřela oči. Nedokázala jsem se na něj dívat. Nesnesla jsem myšlenku, že se tak cítí jenom kvůli mě. Přála jsem si, aby celý tenhle podvečer byl jen snem, hodně nepovedeným snem. Chtěla jsem se o pár vteřin později probudit a úlevně se zasmát.
Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale selhaly mi hlasivky. Hrdlo se mi svíralo žalem. Nebyla jsem schopna ze sebe vydat jediné slovo.
"Ale proč?" zaslechla jsem jeho hlas. Nemohla jsem si nepovšimnout, že také ten zní podivně přiškrceně. Věděla jsem, že bych se mu měla vytrhnout a rychle se vzdálit, protože když to neudělám, bude všechno ještě těžší. Jenže ani toho jsem v tu chvíli nebyla schopna. Nedokázala jsem se pohnout o jedinou píď. Nedokázala jsem se nadechnout, ani vydechnout. Už jsem ani nezvládla zadržet své množící se slzy. Nemohla jsem mluvit, nebyla jsem schopná otevřít oči...
Proč sakra musím milovat Victora? Proč si člověk nemůže vybrat, do koho se zamiluje? Proč nemůžu mít ráda Jacka? Proč, proč, proč? Nesnáším Ester, nesnáším Jacka, za to, že mě miluje, nesnáším Victora, za to že mě NEMILUJE, nesnáším Karin, za to, že Jack nemiluje jí…
Ne, tohle nejde. Nemohou za to. To ta naše kletba, nebo jak jinak to vlastně mám nazvat…
Nedokázala jsem zadržet otázky, které se mi vířily v hlavě. Začínaly mě bolet, stejně jako mě ranila vlastní chladnokrevnost.
Chvěla jsem se vzlyky. Z atmosféry vzduchu jsem cítila, že ani on nemá k pláči daleko, i když se snažil to nedát najevo.
Po několika vteřinách, delších než samotná smrt, pustil mé dlaně.
A pak mě objal. Přesně věděl, že právě to potřebuji. Neptal se proč, za což jsem mu byla vděčná. Nikdy později se nezeptal, proč jsem brečela. Myslím, že už v u chvíli to věděl.
Položila jsem si hlavu na jeho rameno a nepřestávala brečet. Nevadilo mu, že jeho famfrpálový hábit bude celý promočený od slaných slz. Jemně mě hladil po vlasech, po tváři, po zádech. Snažil se mi dodat klid a jistotu, kterou sám postrádal.
Chvěl se jako osika, nikoliv však vzlyky. Nikdy předtím jsem nepoznala, jak zničující je vědět, že ten samý okamžik váš protějšek prožívá mnohem intenzivněji. A to jenom protože je zamilovaný. A přitom se vás on sám snaží uklidnit...
Pak mě zčistajasna napadla jedna myšlenka, která si vydobyla cestu mezi ostatními, chaotickými. Jako blesk z čistého nebe.
Třeba by nebylo tak špatné být s ním...
Bránila jsem se jí celý večer. Jenže pak přišla jako moje poslední záchrana. Já věděla, že už se jí neubráním. Nakonec mě stejně dostala.
Jack mě stále hladil ve vlasech a snažil se uklidnit můj pláč. Připomnělo mi to onu nedávnou událost na ošetřovně, kdy mě taky objímal a utěšoval.
Až teď mi došlo, že jemu jedinému se to povedlo. Vždycky dříve jsem se nakonec uklidnila sama. Ani máma, kamarádi, babička... Nikdo mě dříve nedokázal utišit.
Jen Jack. Moc jsem ho potřebovala. Vlastně mi bylo jasné, že ho nesmím ztratit.
Zvedla jsem hlavu, oči stále zavřené. Na tvářích se sice ještě musely třpytit moje slzy, které jsem stále cítila, ale v tu chvíli to vůbec nevadilo.
Nadechla jsem se, jako bych si chtěla dodat odvahu a ještě více se odhodlat. Pak jsem svými rty poslepu vyhledala jeho a jemně se jich dotkla. Možná se to ani nedalo nazvat polibkem, byl to jen letmý dotyk.
Cítila jsem jeho překvapení, ale nezaváhal. Jeho reakce byla mnohem bouřlivější a vášnivější. Chytil se své šance a dlouze mě políbil, přičemž špičkou jazyka jemně olízl mé rty, které uvízly mezi jeho lehce pootevřenými. Na chvíli se jich přestal dotýkat, zřejmě proto, aby se nadechl. A pak mě políbil ještě jednou, tentokrát už něžněji. A pak znovu a znovu a znovu...
Po chvíli jsme se líbali, sice uslzeně, opatrně a trošku nejistě, přesto to však bylo strašně krásné. Uvědomila jsem si, že jednou rukou ho objímám kolem krku, druhou ho hladím ve vlasech, zatím co on mě pevně drží kolem pasu. Snad se bál, abych mu neutekla.
Bál se zbytečně. V tu chvíli to bylo poslední, co mě napadlo.
Z hlavy jsem vypudila myšlenky, jak vlastně líbal Victor, jestli lépe nebo hůře. Přála jsem si, aby tohle nikdy nepřestávalo. Líbání mě uklidňovalo a dodávalo mi pocit bezpečí. Možná to byl Jack, ale nevím...
Třeba to nebude tak strašné.
Trápit se budu v obou případech, ale takhle to přeci jenom bude snadnější, protože bude spokojený alespoň Jack.
Neměla jsem na výběr...
Vlastně to takhle bude lepší. Mnohem lepší.
Po několika minutách jsem pocítila hlad a nevědomky se oklepala zimou. Jack mě ihned přestal líbat a ohleduplně mě objal kolem ramen.
Jak moc se lišil jeho výraz od toho, který jsem spatřila naposledy. V jeho tváři poletovaly milióny šťastných jiskřiček. Věděl, že jsem to myslela vážně. Že budeme spolu, přesně tak, jak si přál.
Uvědomila jsem si, že stále ještě svírá moje dlaně. Zřejmě si toho všimnul ve stejnou chvíli, protože jednu mou ruku pustil, abychom se mohli vydat směrem k hradu.
Usmál se na mě tak, jak to umí jen on. Tenhle jeho úsměv mi dával naději.
Slova byla zbytečná. Aniž by nás jediné z nich zdrželo, vydali jsme se zpátky do havraspárské společenské místnosti oslavit dnešní vítězství. Vítězství, které pro Jacka nebylo jen famfrpálovým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama