Pár slov závěrem k povídce "Nikdy nemůžeš mít všechno"

28. září 2007 v 13:32 | Lucinka256 |  Povídka "Nikdy nemůžeš mít všechno" (FF)
Pár slov k povídce "Nikdy nemůžeš mít všechno"

Na závěr bych chtěla napsat ještě něco trochu více o tom, jak jsem já sama tuto povídku prožívala a proč jsem jí vlastně psala. Nejspíš jsem se tu už zmínila, že povídka obsahuje autobiografické prvky. Já sama jsem si totiž prožila něco podobného. A protože jsem se z toho potřebovala "vykřičet", sepsala jsem tuto povídku. Samozřejmě se od skutečnosti místy odlišuje, protože jsem jí musela vložit do kouzelnického prostředí a také poupravit některé drobné detaily, protože kdybych je neupravovala, musela bych vše složitě vysvětlovat - a to se mi opravdu nechtělo. Přesto však má s mým příběhem hodně společného - a doufám, že ti, kteří mě tehdy nepochopili, mě teď konečně pochopí. Protože právě kvůli tomu jsem to psala - aby mě mí přátelé, ať již internetoví, tak ti skuteční, spolu s několika mými čtenáři pochopili. Doufám, že to vše se povedlo.
Myšlenka celé této povídky byla velice průhledná - proto myslím, že jí většina z vás pochopila. Ve své podstatě se jedná o to, že někdy je mnohem snadnější uposlechnout zdravý selský rozum než hlas svého srdce. Možná to pro vás sice bude těžší a složitější se s následky vyrovnat, ale věřte mi, že časem nebudete litovat.
Všechny tyto kapitoly bych chtěla věnovat "Lily". Do postavy jedné "Lily" jsem skloubil tři mé opravdu dobré kamarádky, které celou tu dobu, kdy jsem řešila depresi ze zrady "Siriuse" a "Zoe", stály při mě a mnoho mi pomohly. Tímto bych jim vlastně chtěla poděkovat a říci jim, že pro mě velmi znamenají. Nedovedu si představit, že by tento můj příběh dopadl dobře, kdybych je neměla po svém boku a ony mě nepovzbuzovaly. Ještě jednou jim moc děkuji.
To je tedy asi vše, co bych závěrem chtěla říct. Doufám, že se vám moje povídka líbila a chtěla bych vám tímto i popřát trochu více štěstí do života, než potkalo poslední dobou mě.
Lucinka256
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 6. října 2007 v 9:00 | Reagovat

Ty jo, Lucko, tu povídku jsem přečetla na jeden nádech. Úplně jsem se do ní zažrala, vtáhlo mě to do děje... Sakra, a že jsem si oho nevšimla - kdy to bylo, přibližně? (nemusíš odpovídat:-))

2 Lucinka256 Lucinka256 | 8. října 2007 v 18:41 | Reagovat

Před chvilkou jsem napsala komentář a teď se mi to celý smazalo... Chjo, kdybych jen nebyla tak líná to psát ještě podruhý.:(

Takže znova - mockrát děkuju za chválu. Strašně mě potěší, když někdo musí mojí povídku přečíst najednou. Vždycky mi šlo o to, aby povídka buď rozbrečela a nebo takhle vtáhla do děje. Takže jsem ráda, že se mi to povedlo.:)

A povídku jsem na FF uveřejnila... ehm... ach ta skleróza. :D Takhle nás ti zakomplexovaní ústavácí deformujou.:)) Teď si asi vážně nevzpomenu, kdy jsem jí tam dávala, ale mohlo to bejt tak někdy kolem dubna až června.

Přesně nevím.:D

Tak ještě jednou dík, že ses ozvala.:)

Lucinka256

PS: Teď už si text komentáře radši kopíruju. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama