3. část (Přítelkyně)

28. září 2007 v 13:30 | Lucinka256 |  Povídka "Nikdy nemůžeš mít všechno" (FF)
Hlavní postava: Emily Whigeratney
Postavy: Lily Evansová, Sirius Black
Žánr: Psychologické
Časové zařazení: Studium Jamese Pottera
Kapitola: 3/7

ČÁST TŘETÍ - PŘÍTELKYNĚ
"Emily?"
Okamžitě jsem se probrala z jakéhosi transu, do kterého jsem se v předcházejících vteřinách pravděpodobně propadla. Neusnula jsem. Jenom jsem prostě zírala stále do jednoho a toho samého místa, aniž bych si uvědomovala, co vlastně pozoruji. Obraz dívčí nebelvírské ložnice se mi před očima rozplynul a já se na něj ani nepokusila znovu zaostřit.
Trápily mě mé myšlenky, které mi neúnavně poletovaly uvnitř hlavy a já se jich nemohla zbavit. Jak jsem očekávala, nedaly mi pokoj a ani sebemenší naději na spánek. Po dnešní události se rozhodly mi nedopřát chvilku klidu, nepřestat mě pronásledovat. Kdykoliv by se třeba jedna z nich ponořila do stínu ostatních, vystrnula mi přímo před očima další, stejně nepříjemná, stejně bolestivá. Už jsem na to nechtěla myslet. Snažila jsem se s tím přestat, začít se soustředit na něco jiného, na cokoliv jiného. Ale nenechaly mě. Nedopřály mi klid.
Došlo mi, že jsem pravděpodobně musela vypadat opravdu hloupě. Seděla jsem v tureckém sedu, zahrabaná ve svých rudě červených nebelvírských peřinách, vlasy neupravené a rozcuchané, unavený nepřítomný pohled. Pod očima se mi pravděpodobně začaly rýsovat tmavě černé kruhy nedostatku spánku, které s každou další vteřinou nabývaly na sytosti a znatelnosti. Vůbec jsem se nehýbala, jako bych vůbec nedýchala. Ztratila jsem řeč. Ztratila jsem motivaci si všímat nepodstatných detailů okolní místnosti. Propadla jsem se do říše svých výčitek svědomí a duševní bolesti, která se se stále větší krutostí ujímala vlády nade mnou .
Když jsem zaslechla Lilyin hlas, oklepala jsem se a protáhla si ztuhlá záda. I v nich se nyní zrcadlil můj současný psychický stav - bolest, získaná nepřirozeným posedem, se do nich pomalu rozlévala a zanedlouho zahalila každičkou jejich částečku. Už jsem jí ani téměř nevnímala. Popravdě řečeno jsem nevnímala skoro nic, kromě svých myšlenek.
Musela jsem se hodně dlouho přemlouvat, abych se vůbec odhodlala se k Lily otočit. Starostlivě na mě upírala ty svá krásná zelená kukadla a ústa nechala pootevřené v lehkém zděšení. Podle hrstky slunečních paprsků, které jí tančily mezi ryšavými vlasy a v očích se odrážely v podobě malých jiskřiček, jsem poznala, že už nejspíš nastal den.
Celá komnata se mi zdála být nějak podivuhodně chladná a zamrzlá. Byť jí osvětlovalo jemné ranní sluneční světlo, zdála se mi být až nezvykle pochmurná, jako by i jí snad ovlivnila moje špatná nálada a nevyspalost. Znovu jsem se otřásla, tentokrát však kvůli nepříjemnému chladnému vánku, který mě náhle vdýchl do úst několik studených sněhových vloček a pevně mě objal svými ledovými pažemi. Skoro jsem necítila prsty na nohou a uvnitř krku mě začínalo nepříjemně pálit.
Nejspíš jsem večer zapomenula zavřít okno, došlo mi. Přesto jsem však nebyla schopna se donutit vstát a to okno zavřít. Za normálních okolností bych to ze strachu o své vlastní zdraví udělala bez sebemenšího zaváhání. Ale teď ne.
Lily udělala několik kroků směrem k oknu, rázně ho zavřela a zatáhla za ním závěsy. Až teď jsem si uvědomila, že je stále v noční košili, stejně jako já. Zřejmě ještě nebylo moc pozdě, protože jinak by se dozajista už dávno převlékla do normálního oblečení.
Nespustila ze mě svůj ustaraný zrak na dobu delší než dvě tři vteřiny. Trochu mě to znervózňovalo, rozhodně jsem si nepřála, aby mě teď někdo litoval a považoval mě za nějakou chudinku. Ale na druhou stranu to byla právě ona, kdo mi o tom všem řekl. Ona jediná mi tu ještě zbyla, ona jediná mi skutečně rozuměla. Jak by řekla moje babička - v nouzi poznáš skutečného přítele.
"Emily, vypadáš strašně," řekla Lily nejistě, jako by nevěděla, jak má začít. Povzdechla jsem si a rukou si mimovolně prohrábla vlasy. Pak jsem se zamračila a raději mlčela, protože jsem neměla co říci.
"Ještě nikdy jsem tě neviděla takhle smutnou. Neměla jsem ti to říkat. Kdyby jsi o tom nevěděla, vůbec by ses kvůli tomu takhle nemusela trápit," omlouvala se tiše, sedla si na postel vedle mě a pohled upřela na tmavý koberec na podlaze naší ložnice.
"Ty za to nemůžeš, Lily. Já si naopak moc vážím toho, co jsi mi o tom všem řekla. Vím, že je Zoe tvoje nejlepší kamarádka a tohle pro tebe už jen proto muselo být těžké. Musí ti být jasné, že se spolu kvůli tomu pohádáte. Že se pohádáte kvůli mě," připomenula jsem jí a otočila se k ní. Pohlédla mi do tváře s ještě silnější ustaraností, než jaká se jí v obličeji zračila před několika minutami, kdy mě poprvé spatřila.
"Já vím. Ale tohle už jsem prostě nedokázala. Nedokázala jsem v sobě dál dusit tu myšlenku, že ti Zoe ubližuje a já nejsem ani natolik dobrá přítelkyně, abych tě toho varovala. Lhala bych, kdybych ti řekla, že to pro mě bylo snadné. Přece jenom se s ní znám už hodně dlouho a nikdy bych jí nechtěla ztratit. Ale to, co ti udělala, mě ujistilo, že si vůbec neuvědomuje vážnost situace. Už od první chvíle, co jsem o tom jejich románku slyšela, jsem jí to nepřestala vyčítat. Dokonce jsem se s ní i několik dní nebavila a stále jí přesvědčovala, aby to ukončila. Ona sama je z toho hodně zmatená. Vždycky měla na každém prstu deset kluků a sama vůbec neví, koho z nich vlastně chce. Nevyzná se ve svých činech. Chtěla toho nechat, ale prostě to nedokázala. Nedokázala si to poručit a říct mu těch pár slov.
A tak jsem se rozhodla zasáhnout sama. Ona tě má opravdu ráda a trápila jí myšlenka, že to jednoho dne zjistíš. Přesto ale nedokázala přestat. A já už to taky nedokázala. Cítila jsem se, jako bych tě i já svým mlčením dále zrazovala. Už jsem to nemohla snést. Nechci abys se zbytečně trápila. Musela jsem ti to říct.
A taky jsem se rozhodla, že jí sama řeknu, že jsem ti to řekla," promluvila ke mě a nejistě se na mě usmála.
"Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám. Kdybys nebyla ty, nemám nikoho. Zoe jsem ztratila. A ještě k tomu Kate..."
Hlas se mi zlomil v půli věty a já už dále nemohla unést tu tíhu zrady. Z očí mi vytrysklo několik slzy a má ústa ovládl táhlý vzlyk. Musela jsem se rozbrečet, protože v tu chvíli jsem prostě nemohla jinak.
Lily se smutně pousmála a objala mě. "Nevím, jestli s ním i Kate něco měla. Třeba to tak vůbec nebylo, třeba si to jenom namlouváš. Nevěřím tomu, že by si s ním i ona něco začala."
Chvěla jsem se a zhluboka se nadechla, abych se pokusila utišit svůj pláč. Slzy jsou projevem slabosti. A já právě v tento okamžik potřebovala být více než jen silná.
"Já už nevím, jestli tu můžu vůbec někomu věřit," vymáčkla jsem ze sebe a spolu s několika krátkými vzlyky si opřela hlavu o její rameno.
"Mě věřit můžeš. Zasloužíš si, abych ti teď pomohla. Ty sama jsi mi tolikrát podala pomocnou ruku, že tě teď prostě nedokážu nechat na holičkách. Jsi jedna z mála osob, která mě nikdy neopustila. A taky jsi pravděpodobně jedinou čistokrevnou čarodějkou, která se se mnou baví," řekla Lily už trochu veseleji.
Neubránila jsem se malému úsměvu. Tohle je přesně typická Lily - za každou cenu se snaží člověka povzbudit a i v těch nejtěžších okamžicích vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Vůbec nechápu jak to dělá. Ale v tu chvíli bylo podstatné, že i tentokrát na mě to její kouzlo zabralo.
"Jediná? A co James?" připomenula jsem jí.
"Pokud vím, tak James není čarodějka," opravila mě kamarádsky Lily, přestala mě objímat a posadila se zpět vedle mě. "James je kouzelník. Mimochodem moc hezký kouzelník."
Neubránila jsem se dalšímu úsměvu. I Lily se na mě optimisticky usmívala a povzbudivě na mě zamrkala. Slunce jí opět začalo splétat pramínky vlasů a omotávat je jeho hřejivými paprsky.
Vážně vůbec nerozumím tomu, jak to ta holka dělá. Umínila jsem si, že se jí na to někdy v budoucnu zeptám. Tohle totiž nemůže být samo sebou.
"Moc hezký kouzelník?" zažertovala jsem. "Že by se nám konečně i neoblomná Lilianka zamilovala do nějakého kouzelníka?"
"Ty jsi ale," rozesmála se Lily, vzala z mé postele jeden z polštářů a hodila ho po mě. "Ráda bych ti připomenula, Emilko, že do Jamese jsem zamilovaná už několik měsíců a dokonce se mi díky tobě poslední dobou poštěstilo mu vylít své srdíčko a o pár dní později se s ním konečně dát dohromady. Nebo máš tak krátkou paměť, že už si to nepamatuješ?" zeptala se mě s předstíranou starostlivostí a znovu se na mě usmála.
"No tak dobře, beru to zpátky. Stejně to nebylo nic těžkého, protože on už tě má rád roky... Ale faktem je, že jste skutečně senzační pár. Určitě z vás jednou budou manželé, na to bych vzala jed," šťouchla jsem do ní a opět se rozesmála. Co na tom, že můj smích byl trochu sklíčený. Hlavní pro tuto chvíli bylo to, že jsem se vůbec dokázala smát.
"Na to je ještě možná přeci jen trochu brzo, nemyslíš? Ale stejně jsem moc ráda, že jsme konečně spolu. Když si vzpomenu, jak jsem se ti s tím tehdy svěřila a ty jsi mě začala vydírat..." zazubila se Lily a narovnala se na posteli. Prohrábla si své ryšavé vlasy, čímž dokonale napodobila mé typické gesto a když promluvila, její hlas byl o několik tónů hlubší než obvykle.
"Máš týden na to, aby jsi mu to řekla, Lily," pitvořila se "Protože když mu to do týdne neřekneš, tak mu to povím sama!"
Znovu jsem se rozesmála. "Hele nech toho! Já tě taky nenapodobuju! A krom toho to přeci zabralo!"
"V tom máš naprostou pravdu. Kdyby jsi mě takhle nedonutila, nikdy v životě bych se neodhodlala k tomu, mu to říct. To ty jsi mi pomohla. Bez tebe bych byla sama a maximálně jen v nestřežených chvílích pozorovala jeho sotva znatelné úsměvy," připomenula mi a položila mi ruku na rameno.
"Ale teď vážně. Děkuju. Bez tebe by to takhle vůbec nebylo," pronesla již zcela seriózně a znovu se na mě usmála.
"Nech toho, vždyť mě jen přivádíš do rozpaků!" postěžovala jsem si a naoko protestovala. Ve skutečnosti mě však její děkovná slova potěšila více, než jsem byla schopna dát najevo. Vždycky jsem si přála někomu pomoci, tak jako to vždycky dělala Kate. A teď se mi to konečně povedlo. Konečně.
"Vždyť si to zasloužíš! Přestaň už konečně být tolik sebekritická a přiznej si konečně, že jsi mnohem lepší, než si o sobě myslíš. A na Siriuse se vykašli. On není klukem pro tebe. Ty si zasloužíš někoho mnohem lepšího a věrnějšího než je on. Nedokáže prostě nic víc než tě zraňovat. Nikdy se nedokázal spokojit jenom s jednou holkou, pokaždé si prostě musel najít alespoň dvě. Neříkám, že tě třeba nemá rád. Ale on prostě nedokáže mít jen jednu. Nezaslouží si tě!" promluvila ke mě a vdechla mi do tváře mnoho povzbudivých úsměvů.
Její kouzlo okamžitě pominulo a ztratilo svůj účinek. Zase jsem se vrátila ke svým starostem a ke své bolesti. Znovu jsem utekla z krajiny lhostejnosti a zapomnění, do které mě Lily na chvíli odvedla. Zpět k té strašné zradě, snesla jsem se zpět k sobě. Už jsem nezapomenula. Realita je zpět. Bohužel.
"Ale já ho miluju. Věřila jsem mu. A on mě zklamal, tak hnusně mě zradil. A ještě ke všemu s Kate a Zoe, kterým jsem věřila. Já už prostě fakt nevím, co mám dělat. Až doteď jsem měla vás čtyři, kteří jste mě drželi na nohou a mohla jsem si být jistá, že se o vás mohu opřít za jakékoliv situace. A pak během pěti minut ztratím tři z nich. Ty jsi jediná, kdo mi zůstal," řekla jsem jí a moje oči získaly zpět svůj typický skleněný nádech. K ještě nezaschlým slzám na mých tvářích a na bradě se přidaly další, čerstvé, mokré a energetičtější. Začala jsem si je znovu stírat, až se mi moje dlaně smočily a zvlhly.
Lily mě znovu objala. "Já vím. Ale bude pro tebe mnohem lepší, když ho necháš. Teď by to s nimi třeba skončil, ale nedokázal by to bez nich vydržet déle než dva týdny. Našel by si další, jen s tím rozdílem, že by si už dával větší pozor. On si tě nezaslouží. Ty budeš mít lepšího, mnohem lepšího.
Já jsem taky strašně dlouho byla sama a pak se tu ukázal James a pomohl mi se té tíživé samoty zbavit. A já ho opravdu miluju. Teď to pro tebe nějaký čas možná bude těžké, ale věř mi, že po několik týdnech si najdeš někoho, kdo tě bude mít opravdu rád. Někdo, pro koho ty jsi byla stvořena a on byl stvořen pro tebe. Bude jako princ, který tě navždy vysvobodí. Budete spolu šťastní a za pár let si už na Siriuse ani nevzpomeneš. Věř mi..."
"Já vím, Lily. Já vím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama